Železniční viadukt přes údolí řeky Bóbr je od svého založení jednou z největších atrakcí města. Práce pod vedením Engelhardta Gansela byly prováděny v letech 1844 až 1846. S výškou 26 metrů, délkou 490 metrů a šířkou 8 metrů patří mezi architektonické obry. Z 35 oblouků je 7 nejširších (každý z nich má 15 m) nad řekou. Dvacet prostředních oblouků je 11,3 metru širokých a 8 krajních má šířku 5,65 metru. Stejně impozantní jsou i pilíře, z nichž osm hlavních, kterým se říká „věže“, má tloušťku 3,75 m, menší mají 3,15 až 2,5 metry. Při stavbě viaduktu bylo použito celkem 33 400 metrů krychlových materiálů. Na stavbě pracovalo více než 600 dělníků, kteří nějakou dobu pracovali i v noci. Bylo použito 14 500 tun vápna a 400 tun cementu. Stavba samotného lešení, na níž pracovalo 100 lidí a bylo použito 12 tis. kmenů stromů v délce 15 až 25 metrů, stála 60 tis. tolarů. Celkové náklady dosáhly závratné částky 400 tisíc tolarů. Ačkoli se tato částka jeví jako velmi vysoká, odborníci vypočítali, že pouze skutečnost, že materiál nezbytný pro provedení stavby byl dostupný na místě, umožnila snížit náklady až o polovinu. Budova byla vysoce hodnocena a v roce 1847 udělila pruská vláda architektovi Řád červené orlice. Dnes je viadukt uznáván nejen jako prvotřídní technický produkt, ale také jako cenný umělecký objekt. Na jedné straně je viditelná inspirace římskými akvadukty, na druhé straně sada dekorativních forem odkazuje na gotickou architekturu oblíbenou Ganselem.