logo_projektu-cz_pl_eu_rgb_cropped
Strona internetowa wykonana w ramach projektu nr CZ.11.4.120/0.0/0.0/15_006/0000086 pn „Bolesławiec-Vrchlabí – aktywna transgraniczna współpraca muzeów”, dofinansowanego przez Unię Europejską ze środków Europejskiego Funduszu Rozwoju Regionalnego w ramach Programu INTERREG V-A Republika Czeska – Polska 2014-2020.
Poprzedni
Następny

Expozice boleslavecké keramiky po roce 1945

Druhá světová válka způsobila v keramických provozech velké škody a ukončila činnost keramické odborné školy. Proces opětovného zprovoznění keramického průmyslu po druhé světové válce byl velmi obtížný a zdlouhavý.

První závod začal fungovat díky zapojení umělce zabývajícího se keramikou, profesora Uměleckoprůmyslové školy v Krakově (Szkoła Sztuk Zdobniczych) Tadeusze Szafrana, který již v roce 1946 uvedl do provozu hrnčírnu v ulici Górne Młyny 10 (někdejší továrna Richarda Reinholda), začleněnou o rok později do struktury Bolesławiecské hrnčířské a keramické továrny (Bolesławieckie Zakłady Garncarsko-Ceramicznych). Nejstarší vázy z tohoto období zdobené malovaným rostlinným ornamentem pocházejí z roku 1948.

V roce 1950 začalo v bývalé továrně Paul und Sohn fungovat družstvo Spółdzielnia CPLiA „Ceramika Artystyczna” (v současnosti „Ceramika Artystyczna” Spółdzielnia Rękodzieła Artystycznego). Díky spolupráci se Státní vysokou školou výtvarných umění PWSSP ve Vratislavi (v současnosti Akademie výtvarných umění – ASP Wrocław) si závod udržel vysokou uměleckou a technologickou úroveň produktů. V bolesławiecké firmě si škola organizovala studentské stáže. Po ukončení studia začali absolventi často pracovat právě v Bolesławci. Na místní produkci dohlíželi profesoři vratislavské vysoké školy Rudolf Krzywiec a Julia Kotarbińska.

V roce 1954 se uměleckou vedoucí družstva stala Izabela Zdrzałka. Kromě nových tvarů zavedla nové techniky zdobení, emaily na hlinité glazuře, sgrafita na engobách a rozmanité malířské techniky. Po jejím odchodu v roce 1958 se uměleckou vedoucí stala na krátkou dobu Alicja Szurmińska-Krępowa a poté v roce 1960 tuto funkci převzala Amanda Różańska. Obě designérky, absolventky vratislavské PWSSP, byly autorkami užitkových předmětů zdobených razítky, stékavými glazurami a rožkem. Projektování se věnoval také závodní modelář Zdzisław Pietrzakowski a Bronisław Romanowski (1950–1954, 1958–1974), taktéž modelář, autor unikátních figurek čertů, žánrových scének a zvířat.
V roce 1964 převzal umělecké vedení Bronisław Wolanin, absolvent vratislavské PWSSP, žák profesor Julii Kotarbińské. V jeho projektech z 60. let 20. století jsou dobře viditelné inspirace tradičním místním hrnčířstvím. V podglazurních reliéfech na talířích, karafách, vázách se objevují motivy slezského lidového umění. V 70. letech 20. století navrhl řadu váz s klasickými proporcemi, které jsou kombinací sférických, kónických a válcových tvarů. Díky spolupráci s vynikajícím technologem Andrzejem Skowrońskim byla zavedena také celá řada nových lesklých, krystalických a matných glazur se širokou škálou barev a jemných kraklovacích glazur ladně harmonizujících s tvarem nádobí. Po roce 1974 došlo také k návratu k dekoraci pomocí razítek, hlavně v intenzivních sytých kobaltových barvách. B. Wolanin se s využitím této techniky výzdoby vrátil k organickým tvarům nádobí s jemně zakřivenými a plynulými liniemi. On to byl, kdo také vyvinul kolekci ručně malovaných nádob s motivem „rybích šupin” pokrývajícím celou nádobu.

Mezi projekty továrny vynikaly práce Wandy Matus, absolventky vratislavské PWSSP. V družstvě Spółdzielnia „Ceramika Artystyczna” pracovala v letech 1974–1987 a v letech 1980–1985 byla uměleckou vedoucí. Její návrhy se vyznačovaly rozsáhlou dekorativní podglazurní malbou s volnými stylizovanými lineárními rostlinnými motivy.

V letech 1980–1985 pracoval B. Wolanin v továrně Zakłady Ceramiczne „Bolesławiec”. Během této doby uvedl do výroby řadu jednobarevně glazovaného užitkového nádobí. 

Od roku 1991 pracuje v družstvu Spółdzielnia „Ceramika Artystyczna” Mariusz Ochocki, absolvent vratislavské PWSSP. Spolupracoval s B. Wolaninem a po jeho odchodu do důchodu v roce 2012 nastoupil na pozici hlavního designéra a uměleckého vedoucího.
Inspirací pro jeho formy jsou jednoduché geometrické tvary založené na kouli a kvádru.

Sbírka muzea zahrnuje také řadu nádobí od Janiny Bany-Kozłowské, která byla hlavní návrhářkou továrny Zakłady Ceramiczne „Bolesławiec” v letech 1999 až 2019. V továrně začala pracovat v roce 1974 jako designérka. Záliba v čisté formě se stala její vizitkou. V 80. letech navrhla geometrické minimalistické nádobí zdobené monochromatickými glazurami nebo stínovanými postřiky. Během tohoto období byly vytvořeny sety Ami, Trójkąty a Myśliwski. Ve sbírkách muzea se nacházejí soupravy s unikátními dekory, které umělkyně navrhla pro výstavní potřeby továrny Zakłady Ceramiczne „Bolesławiec”. V polovině 90. let 20. století byly vytvořeny další soupravy. Do produkce se dostaly Alicja (1995) a Bartek (1996), s měkkými, jemnými tvary. Po roce 2000 J. Bany-Kozłowska navrhla další obědové, kávové a čajové sety se společným názvem Ptak s charakteristickými držátky vík ve tvaru stylizovaného ptáka. Servisy Ptak se vyrábějí s použitím různé razítkové výzdoby. V roce 2009 byl vytvořen čajový set Ania, který tvarem podšálků, talířků a držátek navazoval na květové motivy. V rámci expozice je prezentována souprava s tmavě modrou glazurou, která je unikátní, protože se nikdy nedostala do fáze sériové výroby.

Skip to content