Bratři špitálníci z řádu sv. Ducha z Montpellier postavili klášter a nemocnici. Úkolem řádu byla péče o cestovatele, nemocné a chudé. Kolem roku 1260 převzal klášter rytířský řád Křižovníků s červenou hvězdou, který byl do Slezska přiveden v první polovině 13. století z Čech. I jejich posláním bylo pečovat o nemocné. Fungování nemocnice bylo možné díky četným knížecím a biskupským nadacím, které uvolnily nemocniční areál od břemen, obdařily ho polnostmi v obci Bożejowice a kaplí v obci Bolesławice. Biskup předával desátky z obou výše uvedených vesnic. Samotní bratři koupili mlýn u Bolesławce a pole v obci Bolesławice. Po smrti knížete nadání téměř zmizela a bratři plnili své pastorační povinnosti v okolních vesnicích. V období reformace došlo k úpadku kláštera, který spolu se statky odkoupilo město v roce 1569 od mistra Bartoloměje Mandela ze sv. Matěje za 350 tolarů. Po sekularizaci řádu byl kostel sv. Ducha v roce 1827 zbořen a na jeho místě byla postavena městská nemocnice. Od roku 1924 zde sídlil starobinec. V roce 1945 zde byla na čas zřízena sovětská vojenská nemocnice. Na jaře 1947 budovy převzaly sestry z Kongregace Sester adorátorek Kristovy krve, založené sv. Marií de Mattias, které sem přicestovaly z Jugoslávie.