logo_projektu-cz_pl_eu_rgb_cropped
Strona internetowa wykonana w ramach projektu nr CZ.11.4.120/0.0/0.0/15_006/0000086 pn „Bolesławiec-Vrchlabí – aktywna transgraniczna współpraca muzeów”, dofinansowanego przez Unię Europejską ze środków Europejskiego Funduszu Rozwoju Regionalnego w ramach Programu INTERREG V-A Republika Czeska – Polska 2014-2020.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie a sv. Mikuláše

Kościelna 1a

Původní kostel na tomto místě ze 13. století byl zničen během vpádu husitů. Současná architektonická podoba chrámu pochází z let 1482 až 1492, což potvrzují data vytesaná na fasádě. Je možné, že v tomto období byla do kostela včleněna část poblíž kostela stojícího sv. Doroty z roku 1194, o čemž svědčí asymetrické umístění hmoty kostela ve vztahu k presbytáři. Nový chrám obdržel tvary charakteristické pro pozdně gotickou architekturu Saska a Lužice, což ukazuje na původ dílny, která práci prováděla. Počátkem 16. století byla od jihu přistavěna řada kaplí. 

V letech 1524 až 1640 byl kostel využíván protestanty. Po požáru v roce 1642 byl obnoven v letech 1655 až 1692. Poslední tři roky práce řídil italský stavitel Giulio Simonetti. Pod jeho dohledem byly provedeny klenby hlavní lodi a interiér chrámu byl barokně upraven. Novogotická kopule věže byla zhotovena v roce 1843. 

V 18. století se chrám stal důležitým poutním místem díky relikvii sv. Kříže, která sem byla umístěna. Dne 27. června 2004 byla kostelu udělena hodnost „mariánského sanktuária“ a 7. října 2012 byl povýšen k důstojnosti Baziliky menší Lehnické diecéze, čímž se stal jedním ze tří nejdůležitějších chrámů v regionu. 

Jižní průčelí je zdobeno: vstupním portálem s figurami sv. Šebestiána a sv. Rocha od sochaře Georga Leonarda Webera, které sem byly přeneseny ze zrušené Horní brány v 19. století; epitafem Kaspara Kirchnera, vynikajícího myslitele a básníka renesanční doby; epitafem Thomasa Heinsiuse (†1571) s výjevem zachycujícím oběť Izáka (podle některých vědců se jedná o nejstarší dochované vyobrazení Bolesławce). K vidění jsou zde i sluneční hodiny z roku 1907 mistra R. Munzkyho s latinskou inskripcí: Hora fugit, Mors venit, Umbra transit, Lux manet (Hodina uteče, smrt přijde, stín pomine, světlo zůstane).

Na západním průčelí jsou: západní portál se sochami sv. Hedviky, Matky Boží, sv. Josefa a sv. Jana Nepomuckého od G. L. Webera, které sem byly přeneseny z městských bran; reliéf s vyobrazením Nejsvětější Trojice z datací roku 1533, který byl rovněž přenesen ze zrušené Horní brány a datum 1516 pocházející z doby přestavby kostela.

Do severní fasády byl zabudován epitaf hrnčíře Matthesa These (†1625) a na okénku v severní zdi věže byl rok 1492, kdy byla ukončena stavba kostela.

Na východní fasádě – presbytáři se nachází: nápis v gotické minuskuli Anno Domini m° cccc° lxxxii° (Roku Páně 1482), označující začátek stavby kostela a obraz slezské orlice, níže je epitaf Esthery Praller a v přízemní části základní kámen se čtyřmi kříži tau, které tvoří tzv. Krueckenkreuz.

V 18. století získal kostel bohaté barokní vybavení. Bohatý hlavní oltář se scénou Nanebevzetí Panny Marie ve střední části byl vybudován v roce 1725 podle projektu G. L. Webera. Zdobí jej také četné postavy světců: figury Petra a Pavla, Augustýna a Mikuláše, Štěpána a Vavřince a Václava a Leopolda jsou umístěny před sloupy, nahoře je vyobrazení Nejsvětější Trojice obklopené anděly a alegorické figury, symbolizující víru, naději a lásku, na krajích pak plastiky sv. Ludmily a Hedviky.

Chrám má čtyři boční kaple: Svatého Kříže, sv. Barbory, sv. Kateřiny Alexandrijské a sv. Alexe. Za povšimnutí stojí také dekorativní klenba varhanního podkruchtí, na níž se podílela  Roskopfova huť. 

Interiér doplňují četné oltáře. Mimo jiné jmenujme oltář Neposkvrněného početí Panny Marie, vzniklý kolem roku 1722, od lehnického malíře Jeremiase Josepha Knechtela ( v současné době je zasvěcen Matce Boží). Dále se zde nachází kazatelna a obrazy – mimo jiné Ukřižování od G. W. Neunherze. Na římsách jsou postavy 12 apoštolů, jejichž autorství je přisuzováno dílně G. Simonettiho. Nad triumfálním obloukem je umístěna scéna Zvěstování.

 
Skip to content