Šlo o jednu ze tří hlavních škol tohoto typu v Německu, jejím vzorem byla rakouská řešení. Od založení až do konce první světové války se nazývala Královská odborná škola keramická a od roku 1919 Státní odborná škola keramická. Budova byla postavena v roce 1897 a má fasády z režného zdiva (tzv. Rohbau), což je příznačné pro architekturu berlínské školy. Hlavní těleso budovy bylo koncipováno asymetricky s hlavním vchodem a schodištěm umístěným ze strany. V roce 1930 byla založena sklářská škola (Glasfachschule), která byla přistavěna od jihu podle projektu Artura Henniga. Nová část je příkladem modernistické architektury, která dokonale ladí se starší částí a vytváří harmonický celek. Budova představuje řešení charakteristická pro konec 19. století s vysokou užitnou a technickou úrovní. Mimo jiné zde jsou velké, prostorné a světlé místnosti pro ateliéry kresby a modelování.